Občanská společnost

Ochrana osobních údajů aneb jak jsem se stal kriminálníkem

Spadla klec … dostali mě.

Včera na mě doma čekala obálka s modrým pruhem, kde jsem se dozvěděl že jsem vinný! Takové věty se člověku nečtou zrovna lehce – hned jsem v sobě viděl gaunera, před kterým se třese celé okolí a který nemá co dělat ve slušné společnosti normálních „počestných“ lidí. 🙂  

Ono se řekne ideály, otevřenost, informovanost … ale když ono to není tak snadné – z člověka, který se o to snaží je hnedle kriminálník. Nebudu to protahovat a „dělat ramena“, jaké jsem velké zvíře rychvaldské galerky – přišel mi příkaz z Úřadu na ochranu osobních údajů, že jsem vinný ze spáchání přestupku a mám zaplatit pokutu 4000 kč.

Podle dopisu jsem se provinil zveřejněním osobních údajů několika občanů, které se objevily v materiálech pro zastupitelstvo, které byly na těchto stránkách (po doručení dopisu jsem je neprodleně smazal) – však si přečtěte sami, jak takový příkaz vypadá (jména a další detaily zmiňovaných osob jsem z dokumentu odstranil).

Velmi by mě zajímalo, jak se to v té Praze dozvěděli – nebo že bych byl opravdu tak významný? 🙂

Další otázkou je, zda-li je správné aby osobní údaje požívaly tak velké ochrany – když jde například o smlouvu s veřejnou institucí (městem).

Skoro každý den slyší člověk ve zprávách o korupci, netransparentnosti, jak se tam a onde zašmelilo tolik a tolik miliónů, ale aby se začalo tím, že před sebou nebudeme nic tajit … to ne.

A co na to říkáte vy?

Exit mobile version