Kácení stromů na vlastní zahradě

Jak to vypadá, tak zase začne platit vyhláška, kdy člověk musí prosit úřady o povolení pokácet VLASTNÍ strom na VLASTNÍM pozemku. Je to pouze rok, co platí upravená verze vyhlášky, která toto doprošování zrušila.

Malá retrospektiva článků, které vznikli v době vzniku/platnosti předchozí verze (kácení povoleno):

Je vidět, že nešlo o vyhlášku bezvýhradně přijímanou a prostou chyb, ale znovu otáček kormidlo úplně zpět? Nejsme dost rozumní, abychom si mohli o takové věci rozhodnout sami? Nemůžu než souhlasit s aktuálním článkem.

Je to stejně jako u jiných věcí, které u nás řešíme nařízením a postihem, místo abychom je řešili výukou a „chtěním“. Nakonec jeden odstavec z posledního článku:

Nejvíce krásných starých stromů najdete ve Velké Británii, kde žádná podobná omezení neexistují. „Lidé si tam ale stromů váží, protože dobře vědí, kolik takový vzrostlý strom potřeboval péče a co za to lidem dává.“

Vyhláška o sběrnách aneb občan chce být klamán

Už před třemi měsíci jsme upozorňovali na to, co se obci chystá ve vztahu k sběrnám (výkupnám) surovin … primárně kovů: Výkup kovů ve sběrnách – když si nevím rady, tak to zakážu. Na posledním (včerejším) zasedání zastupitelstva města se tato vyhláška dostala na program … a debata kolem ní byla opravdu „výživná“.

Na úvod připomeňme reportáž a velmi dobrý rozhovor se zástupcem sběren z března (17. 3. 2014) – Bohumín chce zakázat výkupy ve sběrnách.

Tento týden bohumínští zastupitelé tuto věc dotáhli do finále (9. 6. 2014) – V Bohumíně  už železo ve sběrnách neudáte.

Pro úplnost, zde je návrh OZV (sběrny), která měla být schválena taky v Rychvladu (ale nakonec nebyla). Podle informací od úředníku, má být prakticky totožná s tou bohumínskou, kterou se nám ale bohužel nepodařilo na internetu zatím objevit.

Ono místo plné sporu je jediná věta článku 4 (Sběr a svoz kovů): „Kovy se odevzdávají ve sběrném dvoře komunálních odpadu, který je umístěn …

Tato jediná věta má totiž dva výklady (který je správný může určit pouze soud):

  1. Jelikož je zmíněn POUZE sběrný dvůr (a nemluví se o výkupu/penězích), znamená to, že pokud někdo odnese kov do výkupny (kde dostane zaplaceno, a která není zmíněna v OZV), dopouští se přestupku proti OZV a hrozí mu pokuta. To stejné platí i pro onu výkupnu, které od fyzické osoby kov vykoupila.
  2. OZV stanoví kam mohou občané odevzdávat kovový odpad (dává jim tu možnost), ale nijak neovlivňuje další možnosti které mají.

Proto v těch všech článcích, které se o bohumínské vyhlášce objevili – Od nového roku s kovy jen do městských sběrných dvorů, je zmínka o tom, že Ministerstvo vnitra vyhlášku „posvětilo“. Je to totiž tím, že MV posuzuje, co v OZV je, ale argumentace Bohumína stojí na tom, co tam není. A podle dalších informacích, které jsme získali, jim byla vyhláška vrácena když v ní měli uvedenou formulaci „pouze / jedině“ (kovy lze odevzdat pouze ve dvoře, …).

Máme za to, že celý postup Bohumína je vlastně jen zastrašování: „Občane: pokud půjdeš prodat kov, tak za to dostaneš pokutu. Sběrno: jestli vykoupíš od našeho občana kovy, tak dostaneš pokutu.“ První, kdo se proti takové pokutě odvolá k soudu, ho určitě vyhraje … a bude konec s touto iluzí.

Co je třeba tedy udělat, aby se situace se sběrnami-sběrači vyřešila? Nejprve je třeba upravit zákony, aby města do rukou dostala OPRAVDOVOU pravomoc a nemusela si ji vymýšlet. Na této věci se naštěstí už pracuje – Pravidla provozování sběren surovin se zřejmě zpřísní.