Jako zastupitel Občanské společnosti jsem strávil včerejší večer povolebním vyjednáváním/oťukáváním. Toto jednání bylo zatím to nejtěžší, které jsem absolvoval – jeho obtížnost nebyla ani tak v jednání jako v tom, abych si uvědomil jakým způsobem se chci chovat a jaké hodnoty považuji za správné.

Již mnoha lidem jsem přiznal, že jsem k mandátu zastupitele přišel jako ten pověstný slepý k houslím. Nicméně je to věc, která mě láká a které se chci věnovat, protože v ní vidím smysl. Bylo potřeba si ve svém nitru stanovit hodnoty a způsob jednání/hlasování.

Svůj mandát zastupitele města Rychvaldu beru a chápu jako veřejnou službu a jako reprezentaci slušných spoluobčanů, kteří mi svěřili svoje hlasy. Proto vše si myslím, že bych měl zastávat vysoké morální hodnoty – neprosazovat co je dobré pro mne nebo pro kohokoliv, ale co je správné obecně.

I když komunální volby určují pouze složení zastupitelstva (viz Polemika nad volebním zákonem), které teprve volí starostu, místostarostu a radu města, zastávám názor že by obsazení těchto postů mělo reprezentovat volební výsledky. Starosta nechť připadne volební straně, která měla nejvíce hlasů. Složení rady města by pak mělo odpovídat rozložení zastupitelských mandátů. Post místostarosty považuji za vyvažovací. Pořád se ale pohybujeme na úrovni volebních stran – konkrétní personální obsazení je až v dalším sledu.

Naznačené schéma považuji za obecně správné a ideálně by se něm měli shodnou všichni lidé – zastupitelé. Nic ale nefunguje ideálně. Není totiž potřeba, aby jednotlivé posty byly schváleny jednohlasně, ale pouze nadpolovičním počtem hlasů. A zde přichází ono tříbení charakteru a morálky – zastávat idealisticky obecně správné schéma, nebo k řešení přistupovat pragmaticky – např. (následující přístup mi byl včera navrhován): chci něco dělat a změnit, pak musím být při rozhodování (v radě města), a proto je třeba se s někým domluvit abychom měli nadpoloviční počet hlasů a mohlo se to realizovat.

Jsem si vědom kladů i záporů obou naznačených možností, ale ona idealistická cesta mi přesto stále přijde mnohem morálně hodnotnější a tzv. správnější. Budu se tedy snažit postupovat podle ní a doufat v to, že má v dnešním světě naději na život.