Probíhající povolební vyjednávání (předchozí zamyšlení nad povolebními koalicemi) mi například ukázalo, jak různorodé mohou být výklady volebního zákona (pro komunální volby) a s tím související výklad přání voličů.

Předem chci upozornit, že nejsem ani politolog, ani odborník na volební zákony – ale nemyslím si, že by nějaké podobné vzdělání bylo nutně potřeba.

Když si prostudujete zákon č. 491/2001 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí (primárně hlava V), tak se dozvíte všechno potřebné ke sčítání hlasů a přidělování mandátů – teď už jde jen o ten výklad výsledků.

Důležité technické poznatky:

• jednotliví kandidáti získávají hlasy jak tím, že je někdo explicitně vybral (křížkem u jejich jména), tak tím že volič dal veškeré (nebo zbylé) svoje hlasy volební straně do níž kandidát náleží (viz dřívější článek o tom jak hlasovat v komunálních volbách)
• okrsková komise (a ani nikdo jiný) neeviduje počet jednotlivých typů přidělení hlasů – všechny hlasy straně, křížky u jednotlivých jmen, …
• pro přidělení mandátů v zastupitelstvu se používá tzv. D’Hondtova metoda, která je postavena na celkovém počtů hlasů jednotlivých stran, které se postupně dělí
• volby do zastupitelstva řeší JEN obsazení zastupitelstva

Důležité technické důsledky:

• z výsledků voleb nelze přesně určit kolik hlasů dostal ten který kandidát tzv. přímo a kolik přes stranu
• složení rady města a post starosty je plně v rukou nově voleného zastupitelstva, kteří o něm rozhodují hlasováním, kdy je potřeba nadpoloviční většina hlasů

U obou předchozích částí jsem použil slovo technické, které by mělo ilustrovat to, že zmíněné body přímo plynou ze zákona a nemá smysl o nich diskutovat – tak to prostě v současnosti je … stejně jako že 1+1=2!

Polemika:

• Počet preferenčních hlasů nejde přesně určit, ale lze ho přibližně odhadnout. Když se například podíváme na konkrétní příklad našeho aktuálního volebního výsledků, tak odhazuji že jsem dostal (Jan Vavříček) něco kolem 100 preferenčních hlasů. Můj odhad stojí na průměrné hodnotě počtu hlasů kandidátů ze spodní části kandidátní listiny – ale ne posledních. Počet hlasů posledních kandidátů je ovlivněn typem hlasování, kdy volič zaškrtal několik konkurenčních kandidátů a zbytek dal naší volební straně.
• Z výsledků voleb nelze určovat přání občanů (pouze odhadovat) koho si přejí za starostu a ani složení rady města – o tomhle prostě volby nejsou. Ještě více by se situace mohla zkomplikovat, kdyby na vítězné kandidátní listině získal někdo více hlasů než její lídr. Koho pak chtějí lidé za starostu – lídra kandidátky nebo kandidáta z největším počtem hlasů? A co když někdo získá nejvíce hlasů, ale není z vítězné volební strany – nemá být starostou on? Pokud platí aktuální volební zákon a systém, tak jsou podobné úvahy zbytečné.
• Obsazení postu starosty a složení rady je plně v rukou zastupitelstva, které o něm hlasuje. Zde přicházejí na řadu povolební vyjednávání a případné koaliční smlouvy a dohody – jediná možnost, kdy není dohoda potřebná je případ, kdy jedna strana získá nadpoloviční množství zastupitelských mandátů.

Všechno je to jako karetní hry – stát stanoví pravidla hry, voliči rozdají karty a skupinky zastupitelů se snaží s tím, co dostali, uhrát co nejvíc bodů – jestli zvolí blufování, či čistou hru je pouze jejich rozhodnutí.